Tak jako ve spoustě aspektech mého života i Blog je pro mě určitá forma ventilu. Jde mi o sebepoznání, o zlepšování se v mnoha aspektech mého života, o moji práci a studium. Jsem obyčejný introvert, donucený okolnostmi být občas (často) extrovertem. Proč to tak je a co pro mě znamená?
Jsem společenský introvert. Zní to zvláštně? Ono to totiž poměrně zvláštní je. Rozdíl mezi introvertem a extrovertem tkví v jedné zásadní věci. A to v tom, jak každý z nich dobíjí baterky. Introverti dobíjí svoji zásobu energie samotou, samotu vyhledávají a jsou v ní spokojení. Když jsou unavení, vyčerpaní a bez nálady, zavřou se rádi s knížkou anebo filmem a odpočívají. Samota jim rozhodně nevadí. Extroverti jsou opak, jsou to ti, kteří energii dobijí ve společnosti lidí, druzí lidé je nabíjejí. Když jsou unavení nebo naštvaní, jdou nejraději do společnosti a tam se baví. Tím se uvolní a cítí se pak plní energie.
Pro introverta společnost druhých lidí znamená naopak vybíjení baterek, to ale nemusí nutně znamenat, že je introvert také asociál. Existuje skupina introvertů, která má ráda společnost, ráda se baví a pokud má dostatek energie, tak společnost aktivně vyhledává. A tam bych se zařadila já. Občas je pravda, že se musím nutit, ale to tak věřím má úplně každý. Není pro mě typické, že bych měla stovky přátel a každý den potřebovala vidět alespoň 10 lidí, abych se cítila dobře, že žiju plnohodnotný život. Tak to určitě není... To jsou ty introvertní stránky mé povahy.
Dokážu být tiše a opravdu soustředěně naslouchat. Déle mi trvá, než se ve společnosti nových lidí otrkám a nejsem velký fanoušek nahodilého seznamování. Vždycky mám pocit, že vlastně nevím co říct. Proto se vyhýbám různým aktivitám postaveným na networkingu a hromadném seznamování. Nicméně i to lze překonat, pokud v tom vidím smysl a je to důležité pro moji práci, anebo osobní život. Mnohem raději ale na takové akce vyrážím s někým, kdo mi dělá "průzkumníka terénu" a je ochotný mě seznamovat až s konkrétními lidmi, se kterými se seznámil sám.
Všechny prvky mé povahy, do které introverze velkým dílem zasahuje, se zcelují v kompletní osobnost a ovlivňují všechny aspekty mého života - práci, studium, řízení času i to, jakým způsobem přistupuji k sebepoznání a seberozvoji.
Proč tohle všechno ... a vlastně nic?
Vedení deníku je jednou z forem, jak člověk může dojít k sebepoznání. I když velice ráda píšu rukou, je pro mě blog určitým ventilem navenek. Něčím, kde se můžu prezentovat a být konfrontována se svými názory. Ráda bych se dělila o svoji cestu. O svoji snahu zdokonalit se, zhubnout, dostudovat, dotáhnout podnikání ke spokojenosti všech zainteresovaných osob a taky se podělit o to, jak k věcem přistupuji. Jak řídím svůj čas, jaké knihy čtu a jaké podcasty poslouchám, možná i čím a jak pečuji o pleť a jak se líčím, proč jsem se nedávno rozhodla přijmout některé prvky minimalismu a zero waste a proč jsem vděčná, že se můj život točí jen okolo pár zásadních věcí.
Je to cesta k sobě
Celé je to cesta k sobě. Celé je to posun. Je to hledání sama sebe a smíření se se sebou pomocí psaní. Je to uvědomění a předání dál toho co mě baví, naplňuje a co mi pomáhá.
Žádné komentáře:
Okomentovat